V současnosti existuje nespočet formulací definic e-learningu. Vždy záleží na době, ve které definice vzniká a hlavně na kontextu možností a dynamice vývoje multimediálních a informačních technologií.
Pokud bychom chtěli zahrnout veškeré možnosti vzdělávání spojené s oblastí e-learningu, měla by být definice spíše širšího charakteru.
„Význam slovního spojení e-learning může být brán jako elektronické vzdělávání. Elektronické vzdělávání znamená z hlediska učitele, realizovat edukační proces elektronickými prostředky, v současnosti přesněji informačně-komunikačními prostředky. Elektronické učení se žáka zase znamená, realizovat těmito prostředky proces vlastního učení.“ (Očkajová, 2009, s. 528).
V posledních letech se ale problematika celé koncepce e-learningu prohlubovala a informační gramotnost mezi pedagogy a veřejností značně zdokonalovala. Proto lze říci, že jak poukazuje Zounek (2009, s. 37-38) e-learning zahrnuje nejenom teorii, ale i výzkum a jakýkoliv vzdělávací proces, který v souladu s etickými principy používá informační a komunikační technologie pracující s daty v elektronické podobě. Způsob jejich využití a dostupnost učebních materiálů jsou závislé především na vzdělávacích cílech a obsahu, charakteru vzdělávacího prostředí, potřebách a možnostech všech zúčastněných aktérů vzdělávacího procesu.
Použité zdroje:
OČKAJOVÁ, Alena. Využitie e-learningu v predmete bezpečnosť a hygiena práce. In Trendy ve vzdělávání 2009: informační technologie a technické vzdělávání II. díl: [mezinárodní vědecko-odborná konference 2009 na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci]. Olomouc: Votobia, 2009. ISBN 978-80-7220-316-1.
ZOUNEK, Jiří. E- learning – jedna z podob učení v moderní společnosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-5123-2