Z historického hlediska můžeme říct, že s nápadem, v té době ještě nehovoříme o počítačích, ale strojích pro výuku, se začíná experimentovat již v druhé polovině 60. let. Tyto stroje pracovaly na jednoduchém principu testovacích otázek v látce rozdělené po stránkách, které se dále větvily dle zvolených odpovědí.
Tato stromová architektura se nám zachovala i v některých dnešních výukových programech. Bohužel složitost a malá účinnost těchto vyučovacích automatů vedla k ukončení dalších pokusů.
Téměř až o dvě desetiletí poději, s rozvojem osmibitových mikropočítačů, přichází v polovině osmdesátých let projekt tzv. elektronizace škol a první výroba školních mikropočítačů pod označením IQ 151 s implementovaným programovacím jazykem PASCAL. Bohužel i tento projekt byl zanedlouho vytlačen prvními šestnáctibitovými procesory a rozvojem osobního počítače.
I tak lze toto období označit za revoluční. Bylo odstartováno celosvětové rozšiřování počítačů do všech domácností. Vzdělávací instituce na tento vývoj zareagovaly pokusem o zdokonalení vyučovacích počítačů a setkáváme se poprvé s počítačem jakožto pomůckou pro ověřování a modelování dosud neprokazatelných teorií z nejrůznějších oborů praxe.
Vědecké týmy z celého světa začínají vytvářet nové inteligentní výukové systémy tzv. Intelligent Tutoring Systems, které jsou předchůdci dnešních systémů pro řízení výuky tzv. LMS (Learning Management System), jejichž klasickým zástupcem je systém Moodle.
Největšího rozmachu se dočkaly počítačové výukové programy až na počátku 90. let ve spojení s rozvojem internetu, jenž umožnil rychlý přenos dat. Internet začíná hrát významnou roli v komunikační sféře a také v možnosti snadného přístupu k informacím.
Od této chvíle můžeme používat v souvislosti se vzděláváním označení online učení. Postupem času se stala například emailová komunikace na univerzitách zcela běžnou. Začaly se vytvářet první online diskuzní skupiny a přístup k informacím se tak stal mnohem jednodušším. Forma učení tak postupně přechází k utváření základních pravidel a postupů e-learningu, jejímž základním stavebním prvkem se stal elektronický studijní kurz tzv. e-kurz.
Tato filosofie vzdělávání postupem času začíná prosakovat i mimo školství do soukromého sektoru, a to vede v souvislosti s komercializací a přirozeným rozvojem služeb internetu a webu 2.0 ke vzniku virtuálních univerzit a dalších tomu podobných projektů. Tento proces je při stále rychlejším technologickém vývoji nevyhnutelný. Do tříd se dostávají modernější a výkonnější přístroje. V softwarové oblasti nemůžeme dnes již očekávat takové radikální pokroky, ale budeme se setkávat jen s dokonalejšími verzemi těchto výukových programů. V oblasti učebních pomůcek se dá počítat s mnoha vylepšeními. Již jsme přešli od dřevěných ukazovátek k laserovým, od meotarů k digitální projekci, od obyčejného papíru k notebookům a dnes již začíná klasickou tabuli vytlačovat fenomén posledních let interaktivní tabule.