Tento výraz, známý převážně z hudebního průmyslu, se uchytil i v oblasti informačních technologií, kde označuje propojenost a kombinaci dat z více zdrojů interpretovaných v jednom sdělovacím kanálu. Tyto tzv. mashup služby pro své fungování využívají technologii API, což je rozhraní pro programování aplikací nebo také RSS kanály, které za uživatele aktivně vyhledávají obsah, o něž má zájem a pomocí RSS čtečky mu jej také nabízí. Takto vytvořená služba RSS pro syndikaci obsahu nabízí uživateli informace z různých zdrojů koncentrované na jednom místě.

Dalším charakterizujícím rysem webu 2.0, na kterém se odborníci shodují, je změna komunikačního modelu v rámci užívání internetu na tzv. many-to-many. Toto označení používá americký teoretik Vin Crosby k popisu komunikace v rámci jednoho celku s druhým, neboli komunikace široké masy prostřednictvím strojů a nových medií.

Mezi další charakteristiky webu 2.0 lze zařadit právě tzv. wiki systémy. Stále zmiňované spojení základního chápání webu 2.0 jako platformy, tedy pracovního prostředí, nás vede k systému fungování webu, který je snad zřejmý z předchozích článků. Online publikováním se logicky dostáváme ke společnému sdílení informací v rámci internetové komunity jako celku, ale samozřejmě nejčastěji v dosahu dané sociální sítě. 

Stejně tak jako definici i charakteristiky webu 2.0 je těžké zcela přesně určit. Spousta odborníku používá pro jeho popis rozdílné technologie a aspekty, avšak v těch základních se obecně shodují. Kritici však na druhou stranu v této souvislosti poukazují, že díky relativně snadné možnosti úprav obsahu a flexibilitě webových stránek ztrácí prostředí internetu svou důvěryhodnost. Web 2.0 jakožto nové medium je unikátní hlavně tím, že právě jeho otevřenost, přístupnost a ovladatelnost směrem k uživateli vždy odráží vývoj společnosti.

Za popularizací konceptu webu 2.0 stojí Tim O’Reilly, jenž použil v roce 2004 označení web 2.0 v názvu připravované konference ve významu „druhého dechu“ internetu. O’Reilly se pokoušel představit web jako platformu. V dnešní době lze říci, že web 2.0 nemá své pevné ohraničení a přesnou definici. Široká laická veřejnost, dokonce i spousta odborníků nedovede přesně vysvětlit, co si pod tímto pojmem má představit.

Originální web, dnes označovaný jako web 1.0, fungoval na bázi textového informačního media využívající komunikační a multimediální služby internetu. Nové služby a funkce postupem času měnily podobu prostředí internetu. Jak opakuje Solomonová (2010), web se postupně začíná transformovat z typu „read only“, tedy pouze ke čtení, k označení „read-write“, myšleno v doslovném překladu číst-psát. 

Relativně novou formou výuky, která se objevila teprve nedávno, je mobilní vzdělávání označované jako m-learning. Koncept m-learningu se snaží v rámci stálého vývoje společnosti reflektovat trendy mladé generace a přizpůsobit se. Bez mobilních zařízená si dnes již náš život nedovedeme představit a právě proto se m-learning zaměřuje právě na ně.