Jak již bylo řečeno, v současnosti je složité přesně definovat pojem web 2.0. Odborná veřejnost i tak začíná vyhlížet budoucnost v podobě webu 3.0. Pokud druhá verze přinesla do prostředí internetu sdílení informací a interaktivitu prostřednictvím internetových sociálních sítí, web 3.0 pracuje s novou multimediální umělou inteligencí.  Inteligence je „schopnost řešení problémů na základě zkušeností“. (Novák a Pavlovkin, 2001)

Kybernetika jako věda se však drží základního principu učení, jakožto vlastnosti živých organismů minimalizovat ztráty energie vynaložené k adaptaci.  Vztáhneme-li tyto principy na proces vzdělávání, dostáváme se od stádia mechanického učení, kdy stroje přebraly podíl práce kantora, až po etapu automatizace, kdy řídící a kontrolní úkoly zpracovávají ve zpětné vazbě na základě informací o objektu, tedy žákovi, pokročilé technologie a zařízení. Umělou inteligenci tak lze aplikovat i v e-learningové formě vyučování, protože se jedná o „vědní obor o procesu sofistikovaného využívání vědomostí v neživých objektech, a to především aplikací prostředků počítačové techniky.“ (Novák a Pavlovkin, 2001)

Vzdělávání v prostředí webu 3.0 si lze představit na příkladu expertních programů, které „simulují rozhodovací činnost expertů při řešení úloh s úzkým zaměřením problémů“. (Novák a Pavlovkin, 2001) Technologie tak již dokáží převzít znalosti člověka a předat je těm, kteří jimi nedisponují. Úloha člověka je v tomto modelu minimalizována. Stroje však řeší pouze teoretickou část. Praxe a plnění úkolu je stále na samotném studentovi. Přerod od webu 2.0 k vyšší verzi tak můžeme vidět v tom, že na základě globálního vědění získáme možnost využít je v konkrétně definovaných úlohách. 

V souvislosti s webem 3.0 bývá často používán výraz sémantický web, to znamená, že web a celé prostředí internetu se stane pro studenty osobním asistentem, který za svého uživatele plánuje a předpovídá jeho chování. Ve vzdělávání bychom mohli hovořit o modelu u-learningu, tedy dostupnosti informací kdekoliv a kdykoliv prostřednictvím mobilních zařízení. Významově tak počítače budou třídit a vyhodnocovat v reálném čase nastalé situace a problémy. Prozatím nám internet nabízí informace strukturalizované na základě různých webových stránek. V budoucnosti bychom však mohli pracovat v jednom okamžiku se všemi dostupnými globálními znalostmi. Konečné rozhodnutí o jejich použití však bude i nadále záležet na člověku, který s nimi bude pracovat.